Zavirovaný dav

Mluví o tom teď všichni, tak to vypadá, že by byla chyba se taky nezmínit. Takže virus.

Přišel k nám z Číny a jeho projevy jsou velice čínské. Kromě toho, že je ho plné zpravodajství, všiml jsem si ho na akciových trzích, kde všechna čísla zčervenala. A v běžném životě se nabízí vzpomínka na časy komunismu v podobě prázdných regálů v obchodech.

Zprávy ze světových burz mluví o propadech cen skoro všeho a vypadá to, jako by všichni prodávali své akcie, aby měli na těstoviny a rýži. A částečně možná i proto, že se čeká, že se firmám nebude tento rok moc dařit. Třeba že skoro všichni mají v Číně nějaké továrny, dodavatele nebo zákazníky. A nemusí to být jenom v Číně, virus se pořád šíří.

Taky v obchodě s potravinami zavládla panika a lidé ve velkém množství skupují trvanlivé potraviny a vodu, ač jsou autoritami ubezpečováni, že k tomu není důvod. Já bych sice chtěl zachovat chladnou hlavu, ale když hrozí, že mi dojdou těstoviny, vydám se je koupit hned za brzkého rána, v obavě, že odpoledne už v regálech žádné zbýt nemusí.

Někdy holt dav rozhodne a na vůli jednotlivce nezáleží.

Davové chování je oblíbeným tématem společenských vědců i mnoha myslitelů nespolečenských.

Tak třeba John Maynard Keynes popisoval podobnou situaci jako soutěž krásy, při které porotci, kteří hlasovali pro vítězku, mohou sami vyhrát odměnu. Vede to k tomu, že porotci nevolí dívku, která jim připadá nejkrásnější, ale tu, o které si myslí, že se bude líbit největšímu počtu ostatních. Nesledují pak tolik soutěžící, jako hlavně reakce ostatních porotců.

Keynesova metafora mířila k finančním trhům, ale poučení je platné v mnoha jiných případech: někdy musíme jednat podle názoru většiny, i když nám samotným to může připadat nerozumné.

Mánii na trzích můžeme využít ke svému prospěchu tak, že se budeme chovat opačně, než trh. V obdobích, kdy vládne pesimismus, a všichni se zbavují svých aktiv v přesvědčení, že celé lidstvo zakrátko upadne do hluboké deprese, ze které se již nikdy nepozvedne, tak tehdy můžeme za výhodné ceny nakupovat, a prodávat pak budeme, až se zase nálada obrátí.

Teoreticky by to podobně mělo fungovat i s trvanlivými potravinami. Ve škole nám říkali, že když se po něčem zvedne poptávka, tak obchodník zvýší cenu, protože ví, že i za zvýšenou cenu prodá.

Jenomže manažeři Tesca asi chodili do jiné školy, takže jsem pod prázdnými regály, dříve obývanými minerální vodou, mohl vidět barevné štítky volající "SLEVA". To je pak s nějakou cenovou arbitráží těžké.

Do jaké míry byla v zákaznících vyvolána lačnost po minerálce obavou z toho, že z vodovodu už pitná voda nepoteče, a jak moc se o ni zasloužily staré dobré slevy, to už se asi nikdy nedozvíme.

Rada nakonec - dejte si pozor, nákup levných akcií je dobrý tah, protože trhy se vždycky vzpamatují, ale nechte si nějakou rezervu. Když budou panikáři dost vytrvalí, může to trvat delší dobu a vy byste mezitím mohli vyhladovět.

Já doufám, že se něco podobného nestane i těm, co si nenakoupili dost mouky, těstovin, konzerv a rýže.