Vyzkoušeli jsme za vás: čtyřdenní pracovní týden

24.04.2023

V roce 1930 předpověděl ekonom John Maynard Keynes, že jeho vnoučata a jejich vrstevníci budou muset pracovat jen 15 hodin týdně. Svůj názor zakládal na tom, že podle něj vzrostla mezi lety 1919 a 1925 produkce továren ve Spojených státech díky automatizovaným provozům, masové produkci a větším využitím elektřiny o 40 %. Předpokládal, že budoucí technologie tento efekt zopakují.

Keynesův předpoklad jsme, zejména díky počítačům a internetu, překonali. Na množství pracovních hodin to ale vidět není.

V první půlce 20. století se ve vyspělých zemích snížila běžná pracovní doba ze 60 na 40 hodin týdně a vypadalo to, že tento trend bude pokračovat. Místo toho vyšší produktivita práce, tj. skutečnost, že k určitému objemu práce potřebuje pracovník méně času, neprojevila zkrácením pracovní doby, ale větším objemem práce za stejnou dobu. Nic proti tomu. Může to vést k vyšším mzdám, rozšiřování firmy nebo vyšším odměnám managementu (mimochodem, očištěno o inflaci, mezi lety 1978 a 2013 narostly odměny ředitelů o 937 %, u běžného pracovníka to bylo 10 %), všechno jsou to pěkné věci.

Pokud vám ale připadá, že zmíněné věci jsou sice hezké, ale ten Keynes taky nebyl úplně mimo, nejste sami. Totéž propaguje několik organizací, mezi nimi třeba jedna, která se jmenuje 4 Day Week Global, a ta se nedávno zviditelnila tím, že přesvědčila 61 firem dohromady s téměř 3000 zaměstnanci, aby si na půl roku vyzkoušely zkrátit zaměstnancům týden na 4 dny při zachování stejných mezd. Jak přesně na to mají jít, jestli třeba volné pátky nebo to udělat nějak pohyblivě, to nebylo řečeno, ale podmínkou bylo zkrácení pracovní doby.

Výsledky jsou celkem výmluvné: z 61 firem, které se pokusu zúčastnily, 56 bude pokračovat i po skončení zkušebního období a 18 potvrdilo, že už si to nechá napořád. Zaměstnanci měli na konci testu méně stresu a méně často u nich docházelo k vyhoření. Reportovali méně úzkosti, únavy a problémů se spánkem, zlepšení duševního i fyzického zdraví. Nepříliš překvapivě se jim také lépe dařilo skloubit práci s péčí o domácnost a společenskými závazky.

Odpůrci myšlenky čtyřdenního pracovního týdne říkají, že to není pro každého, a nešlo by to uplatnit třeba ve zdravotnictví, kde je už teď málo lidí. Někteří zaměstnanci by zase třeba chtěli víc pracovat a více vydělávat. A taky říkají, že kdyby byl čtyřdenní pracovní týden zaveden všude, produktivita by klesla.

Příznivci zase říkají, že kdyby se z toho stal standard, objevila by se další pozitiva, jako třeba nižší náklady na zdravotnictví a snížení emisí z denního dojíždění.

Vesměs pozitivní reakce na tyto pokusy mě přesvědčily, abych si to taky vyzkoušel. Menším problémem bylo, že pro nás v České republice jsou takové pokusy asi příliš pokrokové. Podle Eurostatu máme sedmé nejvyšší průměrné množství odpracovaných hodin týdně z 31 evropských států. Průměrný Čech odpracuje 39,7 hodin týdně a dokonce i Slováci jsou o tři místa za námi s 39,6 hodinami. Třeba takové Německo má 35,2 a průměr EU je 37,2.

Musím ocenit pokrokovost svého chlebodárce v tom smyslu, že mému přání bez větších okolků vyhověl. Nedohodli jsme se jen na pár nedůležitých podružnostech, jako zachování stejného platu. Ono to ale nikdy nemusí být s tím stejným platem za menší pracovní dobu tak, jak se ten experiment tváří. Třeba by firma za jiných okolností zvyšovala mzdy, ale neudělá to. Ostatně mzdy jsou stále věc nabídky a poptávky, a někteří účastníci testu se vyjádřili, že by už pět dní v týdnu pracovat nechtěli, ani kdyby dostali víc peněz, tak proč by je firmy přeplácely.

Jsou to teď 4 měsíce, co v pondělí nemusím pracovat, a tak se pokusím svůj malý experiment krátce shrnout.

Čtyřdenní pracovní týden je hezký, ale mnohem lepší je třídenní víkend. Rozdíl mezi dřívějším dvěma dnům je podle mého subjektivního pocitu obrovský.

Také pro mého zaměstnavatele je nové uspořádání určitě výhodné. Platí mi sice 80 % mzdy, ale množství úkolů, které dostávám, je pořád stejné. A i kdybych nikdy nestíhal vše, bude to více než 80 % dřívější práce. Více času na odpočinek se zcela jistě projevuje ve větším pracovním nasazení.

Jedinou nevýhodou je pro mě pokles příjmů. Snížení o pětinu se skutečně pozná, hlavně proto, že na těch největších položkách se obyčejně moc ušetřit nedá.

Ale pokud to jde, rozhodně doporučuji čtyřdenní pracovní týden vyzkoušet. Ostatně peníze nejsou to nejdůležitější, jak dobře ví i můj zaměstnavatel, který se důkladně vyhýbá v náborových kampaních sebemenším zmínkám o mamonu a ukazuje raději relaxační koutek a stolní fotbálek. Tomu se říká korporátní kultura. Je-li to ve vašem korporátu taky tak, větší odstup vám může jen prospět.

Všechna ta moudra nemám ze sebe, vzal jsem je tady: