V open space džungli

Podle Wikipedie je open space uspořádání pracoviště, které využívá především velké otevřené prostory a co nejméně malých uzavřených místností. Vypadá to jako taková tělocvična plná stolů, na každém z nich počítač a za ním jeden člověk. Pokud ale do tohoto prostředí trochu proniknete, objevíte nečekané bohatství bujícího života.

Open space je totiž něco jako prales, je plný všemožných živočichů (většinou teda homo sapiens), o kterých sice víte, že jsou všude, kteří ale dokáží naráz ztichnout a znehybnět, když se objeví nějaký vetřelec.

Když tam přijdete poprvé, vždycky prší. Obrazně řečeno. Venkovní počasí vám může být ukradené, protože jste v budově se střechou, zdmi a termostatem pečlivě seřízeným tak, aby teplota v místnosti pěkně demokraticky štvala úplně každého. Ten "déšť" je vytvářený uměle tím, jak rychlé ťukání do klávesnic splývá v jednolité šumění, a jinak je ticho. To je proto, že jste někdo neznámý, a tak vás musí místní fauna zhodnotit, nepředstavujete-li nějaké nebezpečí. To, co si všichni píšou, nijak nesouvisí s jejich prací, to se baví o vás. Stejně se open space chová, když přijde nějaký manažer, jen s tím rozdílem, že se netipuje, kdo to je, ale dělají se vtípky na jeho chování, vzhled nebo jen drby, co o něm kolují. Je to i určitý druh obranné reakce, lidé vypadají zaměstnaně a nevyvolávají v příchozím pocit, že by je měl "zmanažerovat".

Hned jak onen cizí element odejde, prales okamžitě ožije a vrátí se do svého přirozeného stavu - tím je naopak hluk, a to dost hlasitý, aby zamezil jakémukoli soustředění při práci. Funguje to jako v hospodě, kde se všichni baví, takže abyste byli slyšet, musíte mluvit víc nahlas, jenomže to pak musí víc křičet i ostatní, takže nakonec řvou všichni. Když pak chce někdo skutečně udělat nějakou práci, musí se nějak izolovat, obyčejně tak, že si nasadí sluchátka a pustí si do nich něco, čím hluk okolního prostředí přebije, protože, jak kdysi napsal Shakespeare, na hořkost platí hořký lék.

Argumentem pro open space někdy bývá to, že mezi sebou můžou lidé jednodušeji komunikovat. To ale, jak vám potvrdí kdokoli, kdo si to někdy zkusil, moc nefunguje. Když totiž chcete mluvit s člověkem u protějšího stolu, nestačí na něj volat, protože má nasazená sluchátka a snaží se své okolí nevnímat. Musíte buď přijít přímo za ním, nebo chvíli skákat a mávat rukama a doufat, že si všimne neobvyklého pohybu, a sundá si sluchátka, aby se vás zeptal, jste-li idiot. Takže s ním pak ani nezkoušíte mluvit napřímo, ale rovnou mu napíšete elektronicky.

Skutečným důvodem, proč jsou tyto otevřené prostory tak rozšířené, jsou náklady. Za kancelářskou plochu totiž někdo platí, a ten se bude snažit nacpat co nejvíc lidí do co nejmenšího prostoru. Má to své vedlejší produkty - hluk, stres, více konfliktů, vyšší krevní tlak, rychlejší obměnu zaměstnanců i vyšší pravděpodobnost, že budou zaměstnanci požadovat volno ze zdravotních důvodů (to si nevymýšlím, to všechno je na anglické Wikipedii). Na druhou stranu - pro firmu je nájemné poněkud reálnější hrozba než krevní tlak zaměstnanců. A kdyby jim musela poskytnout víc místa, třeba by ji napadlo, že se už ani nevyplatí některé z nich zaměstnávat. Tak pokud oni tu práci chtějí, možná budou chvíli muset snést to nehostinné prostředí a o své zdraví se starat ve volném čase.