Pravidlo 80/20 a proč potřebujeme i slabší články

Deset natěračů natře za hodinu 20 metrů plotu. Kolik metrů natřou za stejný čas dva natěrači? Jestli jste dávali pozor na základní škole, řeknete, že 4 metry. Ale pokud děláte kariéru v korporátu, víte, že musíte chtít 16 metrů.

Zkušená korporátní krysa totiž ví, že 20 procent vynaloženého úsilí nám dá 80 procent výsledku.

Může za to Vilfredo Pareto, pán který žil na přelomu 19. a 20. století a měl asi hodně rád hrášek. Všiml si, že z 20 % nejlepších lusků získá 80 % hrachu. Taková oddanost a pozornost věnovaná jednomu druhu luštěniny už se v dnešní době nevidí.

Pareto si taky všiml , že 80 % pozemků v Itálii vlastní 20 % lidí. To už nevypadá jako náhoda a pro jednodušší lidi se to dá zjednodušit na: 80 % důsledků pochází z 20 % příčin.

Bylo jen otázkou času, než se toho chytí nějaký moudrý člověk s neurčitou funkcí, jako třeba business agile solutionist nebo lean redundancy facilitator, kdo ve své jasnozřivosti odhalí, že by stačilo vynaložit 20 % zdrojů a spokojit se s 80% výsledkem (vlastně se s ničím smiřovat nechtějí a myslí si, že se to do těch 100 % nějak natáhne, ale to už je zase jiný problém).

A tak navrhnou, aby se projektu místo sta lidí, hodin, minut nebo peněz přidělilo jenom 20. Co by se mohlo pokazit?

Problém je v tom, že je potřeba i těch méně produktivních 80 %, aby se něco udělalo. Že totiž pokud má pravidlo 80/20 platit, tak i v těch "lepších" dvaceti procentech musí být zase 20 % lidí nebo času, co udělá 80 % práce. Že když ze sta lidí 20 udělá 80 % práce, 4 udělají 64 % a (necelý) jeden udělá přes polovinu.

Není to dvacet výkonných a osmdesát nanicovatých, ale pár nadprůměrných, kteří to sice táhnou, ale bez toho zástupu průměrných za sebou zvládnou možná polovinu toho, co je třeba. A mezi tím nejlepším a druhým v pořadí je velký rozdíl, zatímco mezi dvacátým a jednadvacátým zanedbatelný.

Kromě pravidla 80/20, které vysvětluje nerovnoměrné rozdělení, je tu třeba ještě Priceův zákon, podle kterého odmocnina z celkového množství lidí udělá polovinu práce, něco podobného říká Lotkův zákon nebo Zipfův zákon a další zákony lidí s různě podivnými jmény, a všechno to vychází z Matoušova efektu (z evangelia podle Matouše: "Neboť každému kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má." - Matouš 25,29).

Takže sice víme, že by stačila malá část vynaložené práce na velkou část výsledku, jen nikdy nebudeme vědět, kolik práce to je, a v jaký výsledek můžeme doufat. Z toho plyne jen to, že můžeme ušetřit většinu vstupů, abychom dostali "skoro" fungující výstup.

Pomalu to vypadá, že bychom mohli opustit některé dobře znějící poučky a začít dělat nějakou (i méně produktivní) práci. Anebo změnit způsob, jakým se na základní škole učí trojčlenka.