Potěmkinův korporát

Neznalí lidé, kteří neví, o čem mluví, často říkají, že práce v korporátu je nudná a monotónní. Hluboce se mýlí. Skoro v každé firmě můžete zažít pizza party nebo dokonce požární cvičení. A to pořád není nic proti tomu, když se vám poštěstí sledovat jedince druhu middle management, jak uplatňuje agilní principy přitom, co se pokouší vložit řádek do excelové tabulky.

A pak, naštěstí ne moc často, jsou tu dny, které jsou úplně, ale úplně jiné. Znáte ty začátky hororů - skupina přátel, rodina nebo mladý pár si vyjede na výlet do krásné krajiny, idylické malé městečko, kde se všichni znají, ale pod povrchem se skrývá tajemství - všem musí být jasné, že se brzy stane něco strašného.

Podobná atmosféra je naráz ve vaší pobočce zahraničního korporátu. Všude je podivně čisto, všechna světla fungují, místní Reinholdi Messnerové mají zářivě bílé košile, ve kterých jsou viditelně nesví, někdo dokonce doplnil toaletní papír na záchodech a ten kohoutek ve třetím patře, který produkoval originální obsah, co kdo pamatuje, už taky nekape.

Všem je ale jasné, co se tu děje. Protože byla tato událost dávno připomínána. Chystá se vás totiž poctít svou návštěvou pár vyšších manažerů, sluncí vašich jasných, z mateřské společnosti. Dlouho vám bylo vtloukáno, že si máte uklidit stoly a v ten velký den se chovat slušně. Ošklivým lidem je opatrně doporučeno, aby v onen den pracovali z domova.

Důvodem návštěvy bývá obvykle vřelé přátelství panující mezi vysokým managementem a ředitelem místní odnože. Takovým ředitelem se obvykle stává člověk politicky nakloněný (myslí se firemní politika) současnému vedení a ochotný je v čemkoli podpořit. Jako spolehlivému straníkovi je mu tedy svěřena v zahraničí prebenda, se kterou je často spojeno pohodlné bydlo, které mu má společně s jinými výhodami ulevit v žalu z vykořenění z milované domoviny. Občas je ale třeba, aby se mu jeho lenní pánové připomněli, pro případ, že by mu jeho nezávislost v dalekých koloniích začala stoupat do hlavy. Ubezpečí se, že se milý vazal zatím nechce vrátit do své milované vlasti, do malého řadového domku na předměstí, do práce jezdit každý den ranním vlakem a svačinu si vozit v plastové dóze.

Když pak náhodou někde na ty velké hlavouny narazíte vy, nejsilnějším dojmem na vás zapůsobí právě váš jindy tak solidní pan ředitel, jak kolem svých idolů s širokým úsměvem vesele poskakuje jako poslušný pejsek, který čeká, že mu někdo hodí kost v podobě pochvaly za uvedení firemní kultury do praxe. A jeho přímí podřízení poskakují a plazí se s ním. Slétne-li totiž na něj exkrement, rozdělí jej podle zásluh mezi své epigony.

Naštěstí ale běžný pracovník nebývá tomuto pohledu příliš vystaven, tihle lidé jsou většinu času schovaní na nějakých důležitých poradách a neprocházejí se jen tak po chodbách. Jednání se nejspíš odehrávají v tajných sklepních bunkrech, doufejme, že dobře větraných a zásobených vínem ušlechtilých odrůd. V open space kancelářích je tak spíš neobvyklý klid, podobně jako když členové vedení odjedou do nějakého wellness centra filozofovat o strategickém směřování firmy a zeměkoule. Až se divíte, proč vás váš nadřízený varoval, že tam bude velký ruch a shon a že se vám bude lépe pracovat z domova.

A pak zas návštěva odjede a všechno se pomalu vrací do starých kolejí. Místní manažeři si úlevně oddechnou a pokoušejí se o ironické poznámky na adresu vedení, ale zprvu jim to ještě nejde, nemohou se hned zbavit reflexu chválit moudrost, vizionářství a vtip našich osvícených vladařů.

Také je nutné obeznámit obyčejné pěšáky velice stručně a souhrnně, s čím se jim delegace těch pár dní svěřovala. Ať už je to formulováno jakkoli, vždycky se jim líbilo, jak je pobočka vedena (zásluha managementu), ale byli by rádi za ještě větší výkony (úkol pro zaměstnance).

Pak se všechny grafy a prezentace uloží do složky "Návštěva 2024", kde budou čekat na další použití, a jede se dál tak jako předtím. I ten kohoutek ve třetím patře už zase kape.