KPIs pro brouka Pytlíka

Firmy jsou posedlé sledováním výkonu svých částí, a zaměstnanců. Posvátným zaklínadlem je tu slovo KPIs, za kterým se skrývají způsoby, podle čeho ten výkon měřit.

KPI = Key Performance Indicator. Měřitelná hodnota, která ukazuje, jak efektivně dosahuje organizace svých cílů. Na vyšších úrovních měří celkovou výkonnost organizace, na nižších se zaměřuje na procesy uvnitř jednotlivých oddělení. Uvědomělé firmy určují KPIs i pro jednotlivé zaměstnance.

Na těch nejnižších úrovních to obyčejně jde docela jednoduše. Hlavně ti, kteří vykonávají rutinní činnosti, mohou být posuzováni podle toho, kolikrát stihnou třeba za hodinu takovou činnost zopakovat.

Ti v nejvyšších patrech managementu by zas mohli být hodnoceni podle toho, jak se firmě daří dosahovat jejích základních cílů (zisku třeba).

Těžké to je mezi tím. Manažeři na středních úrovních a různí experti, kteří sami nic nevytvářejí, ale měli by v tom vytváření pomáhat onomu sprostnému robotnému lidu. Jejich schopnosti se obyčejně nijak rozumně nedají vyjádřit číslem, a tak tu jde spíše o jakýsi pocit.

Takový člověk s náplní práce podobnou brouku Pytlíkovi se proto musí snažit, aby jeho okolí nabylo dojmu, že je potřebný. Stará se tedy o to, aby byl co nejčastěji spatřen, jak rychlým krokem s cílevědomým výrazem ve tváři a laptopem v ruce někam kráčí, rozmlouvá se skupinami lidí, přičemž široce gestikuluje a ostatní hluboce přikyvují, a aby se účastnil mnoha meetingů projednávajících strategicky důležité věci (strategicky důležité je především to, co může ovlivnit výši bonusu jeho nebo jeho nadřízeného).

Účast na mnoha meetinzích je pro brouka Pytlíka důležitá, protože jeho pozvání je známkou toho, že je o jeho názor zájem, a že je tedy nepostradatelný. V tom si tito dřevokazi vycházejí vstříc a zvou se navzájem na četná setkání, kde pak třeba půl hodiny stráví diskusí o tom, kam se uloží zápis z právě probíhané porady (skutečný příběh).

Problémem těchto lidí je, že když je ve firemní hierarchii dostatečný počet vrstev, v některých částech té hierarchie přestane být vidět spojitost mezi činností těch lidí tam a hlavními cíli firmy. Je tak možné, že i kdyby svá zadání plnili jak nejlépe to jde, a prospěch firmy měli na zřeteli jako svou hlavní starost, v konečném důsledku mohou firmě škodit, a byli by prospěšnější, než kdyby nedělali nic.

A tak, když už je tedy máme, smiřme se raději s tím, že jejich KPIs, ať už budou definována jakkoli, budou hodnocena podle momentální nálady hodnotitele. Nechme je bavit se mezi sebou, zavírat se do zasedaček a provádět tam své tajemné rituály, a buďme hlavně rádi, že se zrovna nemíchají do práce jiných lidí.