Koloběh lidí a papíru
Pan A dnes nastoupil do nového zaměstnání v jedné mezinárodní společnosti. Absolvuje úvodní školení od HR, jehož obsah, jak mnozí věří, zahrnuje hypnózu, protože jediné, co si účastníci pamatují, je jméno přednášejícího, a pak se pana A ujme jeho přímý nadřízený. Ukáže mu, kde bude jeho stůl, kde jsou záchody, kuchyňky, brečící koutek a tak. Rád by mu dal dokumentaci k jeho (pana A) pracovní činnosti, ale nemůže ji najít, i když ví, že zaručeně existuje.
Prvních pár dní tedy pan A čeká na zkušenější kolegyni paní B, aby ho začala učit, v čem bude spočívat jeho práce. Je vlastně dobře, že má pan A čas se trochu rozkoukat, může si přečíst něco zajímavého o BOZP a vyzkoušet všechny automaty na kávu v budově. Jenom je možná trochu škoda, že je to v době, kdy je jeho touha učit se nové věci a dělat něco užitečného pravděpodobně na nejvyšších úrovních, jakých za jeho působení ve firmě dosáhne.
Po pár dnech se z dovolené vrací paní B. Ví, kde je uložený hledaný manuál, protože ho kdysi, ještě jako slečna C, sama psala, a ze stejného důvodu také ví, že je úplně k ničemu. Ukáže dokumenty panu A a vysvětlí mu, jak moc věcí se od doby sepsání toho manuálu změnilo, a proč už teď nejde použít ani nadpis. Možná taky prokleje tu C, která je pod tím paskvilem podepsaná.
Na obranu slečny C (pozdější paní B), je třeba zmínit, že dostala za úkol sepsat manuál současně s tím, jak se zaškolovala na nové pracovní pozici, a že školení probíhalo tradičním způsobem "on the job training" ve stylu "sem klikni a sem napiš jedničku... proč? ...no, to uvidíš později". Bylo by proto nefér slečně C vytýkat, že její popis pracovních procedur někde postrádá určitý nadhled.
Psaní manuálů je nepopulární práce, a takovou obecně dostávají lidé s nízkým statusem, například služebně nejmladší. Byla to slečna C, teď to je pan A. Taky zrovna dostane kompletní školení na všechno související s jeho prací, takže mu stačí to, co se naučil, jenom sepsat. Jednoduché. A zároveň si během psaní uvědomí, co mu není zcela jasné. Je to sice trochu vratký argument, ale jediný, komu se to nebude líbit, si nemůže moc vyskakovat.
Za rok nebo dva pan A nabere nějaké zkušenosti a bude mít dost potřebných znalostí, aby svůj raný literární pokus poupravil. Přesněji řečeno celý přepsal, protože i když by nad současnou podobou zaplesalo srdce leckterého milovníka avantgardy, korporátní kultura si žádá více realismu. Jediná potíž je, že to zabere hodně času. Chuť by byla, to jo, ale pan A musí pracovat na nanejvýš naléhavém projektu (i kdyby si ho měl vymyslet). A navíc mu další čas ubere školení nového přírůstku do týmu. Snad by bylo lepší, kdyby to sepsal přírůstek, stejně to dostane naservírované, bude to mít jako diktát, ne jako my, co jsme na hodně věcí museli přijít sami. A aspoň si to všechno utřídí a uvědomí si, na co se ještě musí doptat.