Jak se dělá projekt

Výhoda velkých firem je v tom, že umožňují uplatnění širokého spektra talentů a jsou schopny podporovat iniciativu. Když má někdo dobrý nápad na nějaké zlepšení, mají kapacity na to, aby mu poskytly všemožnou podporu, a jeho nápad mohl být dotažen do úspěšného konce. A funguje to obvykle nějak takhle:

Představme si fiktivní korporát, ve kterém jsou zaměstnáni (mimo jiné) dva inženýři - Bob a Bobek. Ti dostanou nápad postavit krmítko pro ptáky. Jdou se svým nápadem za svým přímým nadřízeným. Nadřízenému se nápad líbí. Přírodu má rád. Rozhodne se nápad svých podřízených přednést na schůzi ještě o jednu úroveň vyšších manažerů.

Vedoucím oddělení je příroda ukradená, ale jejich bonusy jsou také částečně ovlivněny tím, jak se oddělení zapojí do CSR (společenská odpovědnost firem), kterou korporát usilovně zviditelňuje, aby odpoutal pozornost od toho, že vydělává na lovu velryb, dětské práci, prodeji zbraní do nedemokratických zemí, drancování přírodních zdrojů, genocidě, pirátství a podobných řemeslech. A právě proto, že je v sázce i část jejich bonusů, nenechají manažeři tak důležitý projekt na dvou obyčejných inženýrech, a pověří schopného projektového manažera Pytlíka, aby celý projekt řídil.

Pytlík sice nikdy nic nepostavil, ani když měl lego s podrobným návodem, a v přírodopise na ptáky zrovna chyběl, ale zato má pět certifikátů z úspěšně absolvovaných kurzů, a z nich čtyři mají v názvu slovo "agile".

Bob s Bobkem mu představí svoje plány. Má to být čtvercová deska s asi dvoucentimetrovým zábradlím po obvodu. V rozích čtyři sloupky a na nich střecha. Na střeše nahoře háček, za který se krmítko pověsí. Pytlíkovi se nezdá, že je to ze všech stran otevřené, spíš by si představoval jenom menší otvor, aby dovnitř na ptáčky netáhlo, tak mu Bob s Bobkem vysvětlí, že se nejedná o příbytek pro jednu ptačí domácnost, ale spíš občerstvovací zařízení, kde se budou moci restaurovat opeřenci z širšího okolí. Poděkuje za vysvětlení, ale když po chvíli poznamená, že si neuvědomoval, že se ptačí rodinky také chodí do svých hnízd navštěvovat, inženýři ho přesvědčí, že začnou na krmítku pracovat, a jeho cenné nápady že budou zapracovávat průběžně, anebo že jej požádají o radu, kdyby snad práce ustrnula na mrtvém bodě.

Po pár týdnech, když má být schůze managementu a nadřízený Boba a Bobka nechce, aby se tam mluvilo o fluktuaci zaměstnanců v jeho oddělení, navrhne, aby Bob s Bobkem přišli, a ukázali, jak se zdárně vyvíjí projekt krmítka.

Oni přijdou, ukážou, co zatím mají (čtvercovou deskou s nízkou ohrádkou podél všech stran), a taky plány, jak bude krmítko vypadat, až bude hotové. Ozve se návrh, aby kvůli lepší dostupnosti byla ohrádka aspoň na jedné straně odstraněna. Zbytek manažerského týmu to považuje za výborný nápad. Bobek namítne, že ty dva centimetry nejsou překážkou, jakou by musel brát v úvahu pták, který se dostane na krmítko, zavěšené asi dva metry nad zemí. Bobkův hlas ale na tomhle meetingu není slyšet.

Příště přinesou desku se zábradlím jen ze tří stran. Objeví se kritika, proč na jedné straně ohrádka chybí, když je přitom na plánku zakreslená ze všech čtyř stran. Vypadá to nebezpečně, zvlášť, když bude krmítko zavěšené na nějakém provázku a bude se kývat. Ale hlavní kritika manažerů (M) se týká toho, že už se projekt nějakou dobu vleče a přitom není vidět žádný reálný výsledek. Tak ať aspoň to, co mají, zatím zavěsí na ten strom, a zahájí zkušební provoz. Bob s Bobkem (BaB) začnou vysvětlovat, že to bude možné, až bude střecha, na ní je totiž háček, za který se to celé pověsí.

M: Tak udělejte nejdřív střechu, a tu hned pověste

BaB: Střecha bude k ničemu, když nebude kam sypat potravu.

M: Ale střecha chrání i před deštěm a tento úkol plnit může.

BaB: Před deštěm chrání hlavně tu potravu, ptáci o tuto ochranu zas tak nestojí a bez zobání nebudou mít důvod se pod tou střechou zdržovat.

M: Pověste tu střechu.

Bob a Bobek vyrobí střechu a pověsí ji na strom. Manažeři jsou spokojení a chlubí se slibně se vyvíjejícím projektem. Inženýři mají nějakou dobu pokoj a mezitím postaví zbytek krmítka podle svých původních plánů. Zdá se, že nic nebrání finální kompletaci a úspěšnému dokončení krmítka.

Na scénu přichází oddělení řízení rizik. Někdo se tam dozvěděl, že se má stavět nějaké krmítko pro ptáky. A povídá se, že se kdysi někdo z nějaké jiné firmy škrábl o starý rezavý hřebík a dostal ošklivou infekci. Něco takového se u nás nesmí připustit. A tak ať inženýři přednesou způsob, jak tomuto riziku zamezit.

Najednou se zjevuje náš skoro zapomenutý projekťák. On to s těmi riskaři nějak vyjedná, tohle je přesně jeho parketa. A tak mu inženýři vysvětlí, že stačí říct, že to krmítko je lepené, a žádné hřebíky tam nejsou. Zeptá se, kde vezmou tak spolehlivé lepidlo, které k sobě dokáže bezpečně přilepit dva nebo i víc hřebíků, ale po chvíli vysvětlování pochopí, že o žádných hřebících nemá vůbec mluvit.

Projekťák Pytlík všechno vyřídí. Přinese rozhodnutí, že s těma hřebíkama to fakt nepůjde. Spodní část krmítka se ruší, zůstane jenom střecha. Ta, jak už se ukázalo, slouží perfektně.

Projekt je úspěšně ukončen. Management splnil své závazky v oblasti CSR, všichni si navzájem gratulují, poplácávají se po ramenou (většinou obrazně) a propočítávají si příští bonusy (docela reálné).

Bob a Bobek dostanou za odměnu skvělý pocit z dobře odvedené práce, a to vždy, když jdou okolo krmítka, pod kterým skutečně nikdy na žádného ptáčka neprší.