FIRE

Jednou se jeden businessman na dovolené procházel po pobřeží a narazil na rybáře, který seděl u své loďky a díval se na moře. Zeptal se ho, proč neloví ryby. Rybář mu odpověděl, že už lovil ráno a chytil dost ryb, že ho to na ten den uživí. Businessman se divil, proč přesto nechytá víc, aby si vydělal o něco víc peněz.

"Co bych s nimi dělal?" ptá se rybář.

"Mohl by sis časem pořídit třeba motor k svému člunu, abys byl rychlejší a chytil ještě více ryb."

"A co bych pak dělal?"

"Mohl by sis koupit další loď a najmout lidi, kteří budou lovit s tebou, a pořád bys chytal víc a víc ryb."

"A co bych pak dělal?"

"Nakonec bys mohl mít celou flotilu lodí, které by vyplouvaly na moře a lovily místo tebe a už bys sám nemusel dělat nic."

"A co bych pak dělal?"

"Pak už bys mohl třeba jen sedět na břehu a dívat se na moře."

"Ale vždyť to právě dělám!"

Tento příběh ukazuje nezodpovědného rybáře, který si netvoří finanční rezervu. Proti němu tu stojí businessman, který zastává postoj lidí, co se hlásí k hnutí FIRE.

Hnutí FIRE (Financial Independence, Retire Early) představuje životní styl, jehož cílem je dosáhnout finanční nezávislosti s možností přestat chodit do práce dříve, než je obvyklý čas odchodu do důchodu.

Aby člověk mohl odejít do takového důchodu, potřebuje podle populární teorie asi 25násobek svých ročních výdajů. Většině lidí se taková částka zdá jistě obrovská, proponenti FIRE ale ujišťují, že je dosažení takových úspor možné, a to díky snaze maximalizovat své příjmy, co nejvíce snížit své výdaje a naspořené peníze dobře investovat. Kdybyste byli například schopní vyžít ze čtvrtiny svých příjmů, můžete tohoto cíle dosáhnout do osmi let.

Jenomže kdo by chtěl žít tolik pod své možnosti. Docela bych se divil, kdybych takového člověka potkal někde jinde než v menažerii, kde by byl vystaven pro poučení a zábavu lidu. Během života sice většině postupně rostou příjmy, je ale zcela přirozené, když podobným tempem stoupají také nároky na životní styl. Je třeba žít, ne se starat o hromadění peněz, které nakonec člověk dost možná ani nebude mít možnost si užít.

Rybářův životní styl je ovšem bezstarostný jen v uvedeném příběhu, ve skutečnosti by se takový rybář bez jakékoli finanční rezervy každodenně strachoval, co bude dělat, když se některý den nebude dařit a on neuloví dostatek ryb, a co teprve kdyby třeba onemocněl a nemohl lovit vůbec.

Tady nám FIRE bude dobrý. Zvlášť když zjistíme, že ne všichni jeho vyznavači jsou natolik radikální, aby cílem jejich života bylo odejít ve třiceti do důchodu a po zbytek života sice nepracovat, ale živořit při minimálních nákladech, které si stanovili. Většina lidí si uvědomila, že sice při minimálních výdajích mohou našetřit dost na to, aby po zbytek života nemuseli pracovat, ale musí pak ten zbytek života taky ve stejném stylu dožít.

Z původního hnutí FIRE se časem oddělily méně radikální odnože, jako CoastFIRE nebo BaristaFIRE, kdy se začíná stejně jako při tradičním FIRE agresivním spořením, ale skončí se s tím dřív, cílem není přestat pracovat, ale mít možnost pracovat méně a výnosy z investic si přitom vypomáhat.

Prozíravý člověk se bude soustředit na FI, a RE už je věcí volby a ochoty obětovat okamžité pohodlí, má-li člověk vůbec tu možnost.

Finanční nezávislost nemusí znamenat přestat pracovat úplně, ale může nám poskytnout klidnější spaní a také více svobody. Je dobré vědět, že když bych přišel o práci, nemusím se, než si najdu nějakou jinou, nijak omezovat. FIRE nás vlastně, i když se mu plně neoddáme, učí odkládat si něco stranou, což je chvályhodné.

A kdo má nějakou finanční rezervu, nemusí brát práci moc vážně. Hlavně vy, zaměstnanci korporátů, neberte tu práci tak vážně, nebo se z toho zblázníte. Odkládejte si něco stranou, a když už začnete pociťovat, že vám začíná trochu hrabat, budete si moct udělat nějaký čas pauzu, nebo si třeba zkrátit úvazek. Z vlastní zkušenosti mohu jen doporučit.

Ale jestli na to máte nervy, buďte si jako ten rybář, pokud budete šťastní, vymlouvat vám to nebudu. A jestli je někdo jako Mr. Monopoly Man, který bude raději pracovat co nejusilovněji, aby později nemusel vůbec, tak je to vlastně taky v pořádku.