Etiketa na home office

Lockdown a s ním spojená práce z domova nás, kdo máme tuto možnost, do značné míry zprošťuje nutnosti setkávání s lidmi. Přestože se ale se svými kolegy nesetkáváme tváří v tvář, vždy s nimi budeme muset nějak komunikovat. K tomu samozřejmě patří jako vždycky i dodržování nějakých pravidel slušného chování, i když se mohou soustředit na něco jiného, než při normálním kancelářském provozu.

Než začnu, ještě nutný disclaimer: etiketa bývá často vnímána jako nějaká pravidla, která je nutné dodržovat, pravidla jsou ale vždy až druhotná. Důležitější je ohleduplnost a snaha, aby se lidé v naší přítomnosti cítili dobře, ať už toho dosáhneme jakýmikoliv prostředky.

Z toho vyplývá, že níže uvedené pokyny nemají být považovány za nějaké předpisy, ale spíše podněty k zamyšlení.

Tak, a pojďme na to.

Setkáváme-li se s lidmi méně často osobně, budeme asi více psát. Týká se to částečně e-mailů, ale častěji spíše nějaké formy okamžitě zasílaných zpráv (instant messaging). Tady se s home office nic nic nemění, jenom bych chtěl připomenout, že náš protějšek nevnímá naši řeč těla ani to, jak se tváříme. Dejme si proto záležet na tom, jak svou myšlenku formulujeme. V případě pochybností bude nejspíš interpretována tím nejhorším možným způsobem. Buďme spíše přehnaně zdvořilí, zvláště k lidem, se kterými si netykáme. Pokud bychom byli špatně pochopeni, zbyde nám asi méně příležitostí svou reputaci napravit.

A pak jsou tu telefony a hlavně videohovory. Je třeba si uvědomit, že když voláte někomu, kdo je na home office, nevoláte mu jenom do práce, ale zároveň i domů. Může se stát, že zavoláte nevhod. Nikdo (normální) nemá (i když by měl mít), přísně oddělenou práci od domácnosti. Při videohovorech navíc jako byste vstupovali k tomu, komu voláte, přímo do bytu. Buďte, prosím, zdvořilí a nechoďte na návštěvy neohlášení. Krátká zpráva vás nic nestojí

Pro vás zase platí, že když čekáte návštěvu, musíte si doma uklidit. Zkontrolujete si proto předem tu část domova, kterou máte za zády, a kterou lidé na druhých koncích drátů uvidí. Obecně se doporučuje nějaké nudné pozadí, třeba knihovna a jednoduchý obrázek, něco, co nebude zbytečně poutat pozornost. Tak těžká nuda jako záznam motivační řeči ředitele vaší firmy už je zase asi příliš. Naštěstí většina aplikací umožňuje vybrat si obrázek, který se promítne za vámi, takže to ani s tím uklízením nemusí být moc horké.

Nějaký dress code platí pořád, i když ho formálně předepsaný mít nemusíte. U videohovorů z domova se většinou bere trochu volněji, než by tomu bylo při osobním setkání. Třeba obchodník, který chce působit solidně, a na schůzku by přišel v obleku, nemusí nutně mít kravatu a třeba ani sako, může stačit košile a slušný svetr. A ti, co do práce chodí v "casual" stylu, můžou mít domácí triko nebo vytahanou mikinu, když je jim to pohodlné. Pořád ale takové oblečení, ve kterém by mohli přivítat návštěvu, takže když už to musí být pyžama, raději nezapínejte kameru.

A nemohu se vyhnout sporné otázce, co s kalhotami, když přece nejsou vidět. Této otázce se věnují dvě myšlenkové školy. Bruselská škola tvrdí, že kalhoty musí odpovídat dress codu, i když se nepředpokládá, že budou vidět. Musíme být totiž připraveni na nečekané situace (požár, donáška jídla, kočka dožadující se vstupu do domu... všechno zároveň...) kdy budeme muset vstát od stolu a v této situaci se nesmíme ztrapnit nedbalým oděvem. Dost na tom, že nám hoří kočkou přinášené jídlo.

Podle bratislavské školy je v této věci důležité především, jak se člověk cítí. Pokud mu kompletní formální úbor dodává sebevědomí, dobře, ale cítí-li se lépe v pohodlných teplácích, ať sedí v teplácích. Na námitku, že pak nemůže vstát od stolu, aniž by se společensky znemožnil a zablokoval si další kariérní postup, odpovídá bratislavská škola tím, že musí-li už někdo odejít od počítače, zpravidla hovor ukončí, a kdykoli je také možné vypnout kameru. Na tuto odpověď reaguje bruselská škola nesrozumitelným zamumláním, které někdo interpretuje jako: "chrm, východní Evropa", ale protože je to v jazyce, kterému nikdo nerozumí, nemůžeme si být jisti.

Stejně jako u všeho jiného k tématu etikety i tady platí: Grammatici certant, adhuc sub iudice lis est.