Čtenářský deník: Faktomluva

Nestává se mi často, že by mě uchvátila kniha, která je v zásadě o číslech. Nejsem ten typ člověka a nestydím se za to. Nedávno mě ale taková věc postihla a byl to tak výjimečný zážitek, že mám teď potřebu se o své nadšení podělit. Tohle není recenze a určitě se nepokoušejte najít v tomto kuse nějakou vyrovnanost. Jen se chci vypsat ze svého nadšení.

Hans Rosling, lékař a statistik, vám v textu a obrázcích své knihy Faktomluva ukáže, jak špatně chápete svět, a že jste na tom v tomto případě vlastně ještě hůře, než šimpanzi.

Postupně představí deset instinktů, myšlenkových zkreslení, kterým lidé podléhají.

Jako příklad uvedu instinkt negativity, podle něj si všímáme více negativních věcí, než pozitivních. Ono je to užitečné, když třeba potkáme v lese medvěda, abychom mu přikládali náležitou důležitost, spíše než se zamýšleli nad idylou těch dní, kdy jsme medvěda nepotkali. Ale jindy nás to vede k tomu, že špatné zprávy zveličujeme a ty dobré zapomínáme, a tak v nás vzniká dojem, že to jde se světem s kopce.

A pan Rosling nás z tohoto dojmu vyvádí tím, že nám na číslech ukáže, že roste průměrná délka života, klesá podíl lidí žijících ve velké chudobě, a že si vlastně žijeme lépe, než naši předkové, a vše nasvědčuje tomu, že bude tento trend pokračovat.

Užitečnou pomůckou, kterou kniha ilustruje stav světa, je rozdělení lidí do 4 úrovní podle bohatství.

My, obyvatelé vyspělého západního světa, si asi uvědomujeme, že patříme mezi ty bohatší. A že jsou na světě chudí lidé, kteří žijí v chatrčích a jídlo si vaří na ohni, když mají zrovna to štěstí, že je co vařit. Čísla nám ukážou, že tohle není typický "chudý" člověk, ti jsou skoro všichni o úroveň nebo dvě pod námi, na úrovni, kde byli třeba naši prarodiče (nebo rodiče, pokud jste boomer, i takoví jsou zde vítáni). Mimochodem, zrovna jsem ilustroval instinkt propasti.

Svět sice není dokonalý, ale je mnohem lepší, než si většina lidí myslí. To nám Faktomluva ukazuje a to je na ní krásné, že nás nejen vzdělá, ale zároveň posílí optimizmem.

A jak je to tedy s těmi šimpanzi? Výklad je proložen otázkami, jako třeba tato, schválně si na ni zkuste sami odpovědět:

Celosvětově chodili dnes třicetiletí muži do školy v průměru 10 let. Kolik let chodily do školy ženy stejného věku?

A: 9 let

B: 6 let

C: 3 roky

Pak předstírá (mám vážné podezření, že si to vymyslel), že se stejnou otázkou šel do zoo a ptal se tam šimpanzů, ti nechápali, co se po nich chce a odpovídali náhodně, takže každá z možností dostala 33,3 %.

Na šimpanze celkem dobré, jenomže pak se ukáže, jak odpovídaly různé skupiny lidí, konkrétně u této otázky na tom nejlépe byli Maďaři a Jihokorejci, správnou odpověď uhodlo 32 % z nich. A tak je to skoro u všech těch otázek, téměř vždy jsou šimpanzi lepší, než lidé.

A nečekejte teď ode mě nějakou narážku na to, že Maďaři jsou podobní šimpanzům, takový laciný "vtípek" je pod mou úroveň. Mám několik slovenských kolegů a všech si jich velice vážím.

Mimochodem, správná odpověď je za A, 9 let.

Zkuste obětovat třeba jen pár minut svého času a seznamte se s myšlením Hanse Roslinga prostřednictvím některého z videozáznamů jeho přednášek, například tady:

A jestli vás to zaujme, srdečně vám doporučuji vyzkoušet i knihu. ISBN 978-80-7555-056-9.