Coffee badging

Před časem jsem tu psal o tom, co je to quiet quitting a že je to příznak toho, že hodnoty a cíle firmy se rozchází se zájmy zaměstnanců, a ti pak dělají jen nutné minimum, a nic navíc. Podobné znaky má další trend s ještě podivnějším názvem: coffee badging.

Název může být trochu matoucí, český výraz pro coffee badging asi neexistuje a když si to zadáte do překladače, dostanete "kávové odznaky". S kávou může tento trend souviset vzdáleně, těmi odznaky se tu asi myslí přístupové karty do kanceláří.

Zaměstnanec, který praktikuje coffee badging, má od vrchnosti nařízeno dojíždět do kanceláře, ale raději pracuje z domova. Přijede proto jen na nezbytně nutnou dobu, aby bylo vidět, že je přítomen, dá si kafe, přiloží u dveří svoji přístupovou "badge", aby byl zaznamenán jeho příchod, popovídá si s kolegy v kuchyňce, a jede zase domů udělat si v klidu svoji práci.

Zaměstnanci mohou mít hodně důvodů, proč preferovat práci z domova. V open spacech bývá rušno a je to dost špatné prostředí pro soustředění. Taky je ale doma jednodušší se flákat. Jenomže když manažer nepozná práci zaměstnance podle výsledků, a je pro něj důležité vidět, že onen podřízený sedí u stolu, s melancholickým pohledem hledí do monitoru a zároveň nepříčetně buší do klávesnice, pak asi není tím pravým člověkem na svém místě.

Naštěstí to není tento nižší manažer, komu by docházka do kanceláře ležela na srdci. Ve firmách, kde coffee badging prospívá, se této zábavy třeba účastní také. On si tu povinnost chodit do kanceláře nevymyslel. To byli nějací hlavouni kdesi nahoře. Ti, kteří, pokud někdy pracovali v open space, tak někdy dávno, a už si to nepamatují. Když tam teď někdo z nich zavítá, je to jen, aby se prošel, prohodil slovo s pár náhodnými lidmi a svou přítomností inspiroval podřízené k větším výkonům. Hluk, který brání všem v práci, nevnímá, nýbrž ho spoluvytváří. A možná jen zabloudil a je stejně vyděšený jako zaměstnanci, kterým hrozí, že s ním budou nuceni konverzovat, a třeba se i tvářit, že je to baví.

Tito moudří filozofové, jakkoli empatičtí mohou být (spíš ne), tady nejsou od toho, aby se zabývali přízemními problémy těch snáze nahraditelných, oni tu vymýšlejí firemní kulturu. A je pochopitelné, že by chtěli, aby se zaměstnanci častěji potkávali, protože lidé se lépe kultivují, když jsou častěji pohromadě. Co bohužel našim kultivátorům uniká, je, že když už jsou si lidé příliš blízko, jako tomu bývá v open space kanceláři, snaží se spíše uzavřít a co nejvíce izolovat od okolního činorodého ruchu. A při neformálních konverzacích, ke kterým pak dochází v kuchyňkách, si vytváří vlastní kulturu, jejímž středobodem je kritika vedení doprovázená nápodobou gest a způsobu řeči oblíbených manažerů.

Když je vedení firmy vzdálené od problémů běžných poddaných, dostaneme dvě kultury: jednu s obtížemi nalévanou shora a druhou spontánně se šířící kořenovým systémem. Pokud se objeví něco jako coffee badging, takové znamení, že něco nefunguje, možná by bylo pro firmu lepší se zastavit a přestat tu firemní kulturu tolik tlačit. Alespoň dokud se nepovede vymyslet takovou, kterou by byli zaměstnanci ochotní skousnout.

Coffee badging tu není problém, je to symptom problému, kterým je nemocná kultura. Naštěstí je v tomto případě symptomatická léčba snadná. Stačí zaměstnancům dovolit pracovat z domova a coffee badging zmizí ze dne na den.